Na soustředění na Smrčnou mnozí z nás jezdívali už jako děti. Od té doby je tábor stále hodně podobný tehdejším časům. Pravda, přibyly chatky pro menší děti, zděné umývárny, v kuchyni jsou nová kamna, je možné posedět pod krytou pergolou a podobně. Ale jedna věc je i po těch letech stále stejná – suché záchody! A účastníci letošního soustředění už dobře vědí proč. Protože před 100 lety byly postavené na špatném místě a od té doby jsou důvodem časové smyčky, která se občas Smrčnou prožene. Naštěstí se v rámci táborové hry povedlo, pod vedením zkušeného týmu výzkumníků, tuto anomálii opravit. K tomu bylo samozřejmě nutné opravit a sestavit stroj času a vyřešit spoustu nabízených časoprostorových voleb (rodiče možná pamatují seriál o kuchaři Sváťovi Kuřátkovi, kde diváci také mohli hlasovat pro další děj seriálu). Takže v podvečer bylo se letos tábor pravidelně měnil na kino a bylo hlasováno o dalším postupu příběhu. Nezbývá tedy než věřit, že díky opravě chyby v minulosti, příští rok uvidíme už záchody z úplně jiného století.
A protože se jedná o tábor orientační, tak běhání s mapou samozřejmě nemohlo chybět. Kvůli tomu, že les za táborem se z větší části stal obětí kůrovcové kalamity, tak bylo nutné oproti minulým letům udělat změny v organizaci tréninků. Na zbytku mapy u tábora se uskutečnila jenom malá část tréninků. Na další tréninky jsme dojížděli na různé mapy po okolí. Díky tomu, že cca 20 starších dětí mělo kola, tak zbytek menších dětí bylo už možné převážet auty. Cestování po okolních mapách ale mělo velkou výhodu v tom, že se běhalo v málo známých prostorech a na poměrně kvalitních mapách (Melechov, Lipnice – město, Žižkova studánka). Tímto bych rád poděkoval všem, kteří se v rámci příprav soustředění zapojili do revize map (Pifi, Kuba, Ory, Vojta), protože bez předchozí přípravy se v současné době kvalitní trénink prostě pořádat nedá. Letošní tréninky byly dle mého názoru velmi pestré a mapově i fyzicky poměrně náročné. Velkým problémem do budoucna ale bude rychle postupující kůrovcová kalamita a s ní související fakt, že na některých místech nás vlastníci lesů bohužel neviděli zrovna rádi…
A stejně jako v předchozích letech jsme si na táboře užili spoustu legrace, různých her (nejlepší jsou ty, kde se dělá cokoli s vodou), při diskotéce jsem se trochu bál o statiku jídelny, při táboráku nám zase nebývale často padaly buřty do ohně, došlo i na koupání, nanuky a zmrzliny (doporučujeme stánek na cyklostezce před Světlou), prostě vše, co k letnímu táboru patří.
Jak tedy celkově zhodnotit letošní Smrčnou? Mně osobně se zdála hodně vydařená. Tréninky byly kvalitní, navíc u starších podpořené výjezdy na kole (na horskou časovku do Koňkovic se asi nedá zapomenout), táborová hra se pod vedením animátorsko – výzkumného týmu podařila na výbornou, počasí nám taky přálo, Covid se nám (snad) vyhnul, nikdo se nezranil a novinka v podobě dovážených obědů a večeří se nám také velmi osvědčila a snad bude tato spolupráce pokračovat i na dalších našich akcích.
Na závěr bych rád ještě jednou poděkoval všem lidem, kteří při přípravě letošní Smrčné přiložili ruku ke společnému dílu. Díky současným opatřením epidemiologickým opatřením nebyly přípravy tábora vůbec jednoduché, museli jsme při organizaci tábora řešit celou řadu různých omezení a povinností. V podstatě byl malý zázrak už to, že tábor letos vůbec proběhl. Musíme tedy společně doufat, že se na Smrčné sejdeme i příští rok a že nám ještě zůstanou nějaká místa, kde si budeme moci zaběhat.
A samozřejmě nesmí chybět odkaz na fotogalerii, která vám o letošní Smrčné poreferuje ještě mnohem podrobněji: htts://photos.app.goo.gl/xW5Z4Nysa6VBRZ9W9