Vše podstatné a důležité o vrcholu jarní sezóny napsal ve svém příspěvku Véna. Není nic, co by se tomu dalo vytknout, snad jen dodat, že komu to náhodou nevyšlo na bednu tentokrát, na podzim bude mít řadu dalších příležitostí )….
Ovšem přijet na závod, odběhnout jej, zajít si do bufetu, poklábosit s kamarády, přenocovat v tělocvičně či jiném ubytovacím zařízení, nasytit hladový žaludek v restauračním zařízení, posbírat pár kešek v blízkém okolí…. to je už pro zkušené závodníky běžná rutina. Pokud si ale člověk věří, může si k tomu přidat ještě další zajímavou aktivitu, která mu teprve zvedne adrenalin a navodí tu správnou závodní atmosféru!
V tomto případě mám na mysli zaopatření a zabavení 2,5 měsíčního kojence po dobu pobytu jeho maminky v lese (naštěstí se jednalo jen o krátkou trať a byli jsme na to většinou dva). Vřele doporučuji! Nic tak nenastartuje lépe pohybovou aktivitu jako mnohaminutové houpání děťátka v autosedačce, zvlášť když mrňousek se nespokojí jen tak s nějakým pohupováním, ale svým hlasitým projevem dává najevo, co vyhovuje a co už nikoliv. Vyzkoušeli jsem si to v rámci generálky před týdnem na závodech žebříčku B ve Chvojkovském mlýně, takže jsem nabyli dojmu, že teď to bude už úplná hračka, vždyť miminko bude o týden starší a tudíž s ním jistě bude i lepší domluva . A když jsme zvládli na béčkách dobu potřebnou na oběhnutí klasické trati v kategorii D21A, pak krátká trať bude už legrace.
A legrace to teda byla! Houpy houpy houpy… jejdánku, že už bych asi měla jít na start, co? Propočet vzdálenosti na shromaždiště z parkoviště a pak ještě na start vyšel s fousem, při startovním čase 95 svítila po ostrém výšlapu do kopce číslice 94, nebyl už ani čas se vydýchat a rovnou mezi kameny a skalky. Při finále nastalo zlepšení, dorazila jsem na start „už“ dvě minuty před vstupem do koridoru, přestože cesta na start neměřila 1100m, jak jsem se domnívala, ale více než dvojnásobnou vzdálenost (jak známo vyplatí se číst pokyny). Po doběhnutí do cíle znovu na parkoviště, abychom se mohli pěkně vystřídat: houpy houpy houpy…. asi jsme to dělali dobře, protože i chlapečkův jmenovec MP nás pochválil … Takže za jedinou vadu na kráse nedělního finále považuji skutečnost, že po mém splnění „babičkovských povinností“ a návratu na shromaždiště došly v bufetu dukátové buchtičky i kofola
Jen škoda, že vypracované bicepsy orienťák v lese použije jen ve výjimečných případech, protože to by cesta na bednu byla skoro zaručená . A kdyby si náhodou někdo chtěl při závodech vedle běhání ještě zaposilovat, ochotně mu tuto aktivitu umožníme na dalších závodech, třeba už na H.S.H Vysočina cupu….
Dana