Letošní soustředění na Smrčné se neslo v duchu změn a novot. První z nich byl přesun příjezdu z neděle na pondělí, což se ukázalo jako velký zdroj zmatení pro všechny pořadatele zvyklé na starý řád. Druhá velká změna byla také patrná hned od příjezdu, a to sice nové stany, včetně dřevěných podsad. To se stalo velkou výhodou, jelikož počasí nebylo letos vždy přející a nepromokavost celt tak byla během týdne důkladně prověřena. První večer také dostali letošní účastníci úvod do táborové hry na téma Hladová Smrčná (podle Hunger Games, ale to ještě nevěděli, co je čeká) a byli rozdělení do svých „krajů“.
Kvůli zoufalému stavu lesa v okolí tábora, bylo v průběhu týdne podniknuto několik výjezdů do okolí za lepšími terény a hustšími porosty. Hned v úterý jsme se tak vydali do Lipnice nad Sázavou, kde proběhl dopolední městský sprint a odpoledne trénink v přilehlém lese. Cestou zpět se část účastníků, jež se dopravovala na kolech zastavila na zmrzlinu, což se jim stalo osudným, jelikož cestou zpět řádně zmokli. Déšť pak přerušil i odpolední hru, ovšem varianta s částečným přesunutím dovnitř umožnila větší část dokončit.
Ve středu pak proběhl již obvyklý výjezd do Ledče nad Sázavou, kde jsme den strávili na atletickém stadionu. Děti si po týmech vyzkoušely skok do dálky, běh na 100 a 400 metrů, a nakonec i štafetový závod, okořeněný zakreslováním kontrol zpaměti. Následně proběhl návrat do tábora, a to buď vlakem, nebo běžecky ze Stvořidel. Venkovní hře počasí opět nepřálo, a tak se sponzoři Hladové Smrčné rozhodli uspořádat večerní reality show. Účastníkům se poprvé naskytl pohled na jejich skutečné plány – bojovou arénu na samém závěru týdne.
Čtvrtek byl neméně deštivý, a tak bylo nutné opustit původní plán tréninků. Došlo pouze na dopolední v nedalekých Trpišovicích. To umožnilo sponzorskému štábu přichystat odpolední hru, jež prověřila děti ve střelbě z luku, praku, NERF zbraní a hodu granáty – schopnosti, jež v aréně Hladové Smrčné budou potřebovat. Její start byl naplánován na páteční odpoledne, což znamenalo, že poslední možnost oslavy před nemilosrdným soubojem připadla právě na čtvrtek, a proběhla tedy tradiční diskotéka.
V pátek se počasí částečně umoudřilo, a mohl tak proběhnout mikrosprint po táboře, doplněný o zapeklitý labyrint ve venkovní jídelně. Odpoledne se podařilo uspořádat trénink v Koutech a započít arénu Hladové Smrčné. Stejně jako v předloze byla na samém začátku hromada věcí, jež mohly její přežití usnadnit, což znamenalo, že se kraje snažily ukořistit jich co nejvíce.
Kulminace hry proběhla v sobotu, ovšem předtím ještě dopoledne čekal děti sprint v proslulém Mordoru, kde měli možnost poměřit síly nejen mezi sebou, ale i s některými animátory. Odpoledne už se ale kraje vydaly na finální hru. Za přízeň, o níž soutěžily celý týden, nakoupily výhody jednotlivých sponzorů a vydaly se získat 6 šifer potřebných pro vstup do arény. Se získanými zbraněmi, výhodami a šiframi se pak jednotlivé týmy utkaly v nemilosrdných soubojích na život a na smrt. Pouze jeden mohl vyjít z Hladové Smrčné jako vítěz…
Večer byl na oslavu vítězného týmu zapálen táborák, pekly se buřty a hrálo se a zpívalo. Letos se kapela Smrčenského táboráku rozrostla, a to do složení 3 kytary, housle, kontrabas, kajon a melodika, o hudbu nebyla u ohně nouze a slavilo se až dlouho do noci.
Poslední den na Smrčné byl jako vždy vyplněn štafetami, které byly napínavé a nepředvídatelné až do poslední chvíle. Tím byla letošní Hladová Smrčná u konce, ovšem zážitků a vzpomínek je mnohem více, a alespoň některé z nich si můžete prohlédnout a připomenout z našeho fotoalba.
Nakonec je potřeba poděkovat všem organizátorům, trenérům, animátorům a hlavně účastníkům, díky nimž to bylo letos (jako ostatně vždy) super. Těšíme se zase za rok a do té doby: „Nechť vás provází štěstěna“.
(Matěj Venhoda)
