30.dubna se vydalo šest jihlavských běžců (Terka, Domček, Vojta, Bořek, Péťa a Zuzka jako řidič,kuchař a sběrač kontrol) společně s dalšími orienťáky ze SCM Pardubicko na soustředění do Finspångu (Švédsko).
Vyjeli kolem desáté hodiny dopoledne z Jihlavy a ve Finspångu se objevili druhý den kolem jedné hodiny odpoledne. Denně vystřídali spoustu zajímavých tréninků, které měly procvičit orientaci v bažinách a kamenech. Během pobytu si vyzkoušeli, jak se běhá O-Biatlon a také porazili pár Švédů na místním tréninku nebo na oblastním závodě, který proběhl 7.května.
Hlavní motivací byl štafetový závod zvaný 10mila (TioMila), na kterou se samozřejmě všichni těšili. Tiomila se běžela severně od Stockholmu kousek od letiště Arlanda.
Jedna pardubická štafeta v kategorii U (mládežnická) ve složení Kopecká, Peterová, Rusin, Roudný, Fencl skončila sedmá z tří set padesáti štafet. Druhá pardubická štafeta ve složení Waňková, Vojtíšková, Roudný, Čech, Volák skončila osmdesátá osmá.
V kategorii ženských štafet běžela za SOK Finspång Terka Čechová a Doubravka Jansová, tato štafeta skončila 157. Terka štafetu rozbíhala a doběhla po tříminutové chybě v druhé části na pěkném 105. místě.
V kategorii mužských štafet, kde za SOK Finspång běžel Vojta(7. úsek, 171.na úseku), Bořek(8.úsek,148.), Domček (9.úsek,107.) a Láďa Semrád (10.úsek,107.), doběhli celkově na 126 místě.
Péťa Čech na závěr položil jihlavské výpravě patnáct otázek, ze kterých můžete vidět, jaké to bylo 
:
Co se vám vybavilo jako první, když jste přišli z prvního tréninku (odpoledne hned po 27 hodinové cestě)?
Bořek: Ještě nejsem taková měkota, jako jsem si myslel (hrozně totiž pršelo a já byl rád, že jsem to nezabalil).
Domček: Zima, voda, bahno. To byly mé pocity.
Péťa: Jsem rád, že jsem se z toho deštivého lesa konečně dostal.
Terka: Vybavilo se mi, že chci do sucha, do tepla a do sprchy! A do postele!
Vojta: Chci domů. (hrozně pršelo a byla mi zima)
Zuzka: Konečně se mi tu začalo líbit.
Co se ti líbilo na chatě, ve které jsme byli po celou dobu pobytu?
Bořek: Za mě vede rozhodně sprcha s neomezenou zásobou teplé vody a vyhřátá sauna.
Domček: Zuzčiny obědy a sprcha.
Péťa: Mně se tam samozřejmě líbily sprchy, jelikož z nich teklo nevyčerpatelné množství teplé vody.
Terka: Celkově mě překvapilo, jak je ta klubovna velká (2 patra, sprchy, sauny, vybavená kuchyň…)… možná hlavně ta teplá sprcha!
Vojta: Boží sprchy a úžasně teplá voda.
Zuzka: Sprcha, vybavení kuchyně.
Co vám tohle soustředění vzalo a dalo?
Bořek: Dalo mi (snad) hodně mapových zkušeností a rozhodně mi vzalo pocit, že bych snad mohl umět běhat na azimut.
Domček: Vzalo? Iluze o tom, že běhám solidně. Místní oblastní závody a borci v H21 mi ukázali jak se běhá. Naopak mi soustředění dalo spoustu zkušeností v zajímavých terénech.
Péťa: Pokud nepočítám spoustu energie, tak mi to vlastně nic nevzalo. Soustředění mi ale dalo spoustu nových znalostí a také zážitků a nastartovalo mě do nové sezóny.
Terka: Vzalo mi celistvost kalhot a iluze o mírumilovnosti tetřevů. Dalo mi pár škrábanců, ale zároveň zkušenosti s běháním v náročných švédských terénech.
Vojta: Dalo mi spoustu mapových zkušeností, které jsem bohužel na 10mile nezúročil, což svádím na podmínky a vzalo 4 denní výlet na Šumavu se třídou.
Zuzka: Vzalo mi to 6 dní dovolené a dalo dvanáct úžasných dní ve Švédsku.
Jak jste se přichystali na soustředění?
Bořek: Koupil hodně jídla, vyměnil Švédy a sbalil se.
Domček: Nakoupil jídlo. Spoustu jídla!
Péťa: Zabalil jsem si a nakoupil si žvýkačky a spoustu křížovek.
Terka: Večer před odjezdem jsem si sbalila tašku, pobrala sešity a jela.
Vojta: Jako vždycky všechno na poslední chvíli. Švédské koruny jsem měnil 5 minut před odjezdem.
Zuzka: Vymyslela jsem jídelníček, sepsala jsem nákupní lístek a zabalila tašku. Auto přichystal Jirka.
Viděli jste nějaká zvířata?
Bořek: Plno velkých hnědých zvířat, z nichž doufám, že aspoň jedno bylo los. A dost nezapomenutelné bylo setkání s tetřevem.
Domček: Viděl jsem Terku předvádějící kachnu. Jinak pouze nudné srnky. Vlastně ještě znovu Terku, která se smála stylem umírajícího psa.
Péťa: Bylo to tam jako na safari: 2 orli, spousta srn, los, králík, krávy s dredy a spoustu hmyzu
Terka: Ano, viděla jsem losata, hned na prvním tréninku, losici a srny, ale možná to byly srny všechno. Různé ptáky, brouky, pavouky, klíšťata a koně.
Vojta: Byl jsem po čtvrté ve Švédsku a konečně jsem viděl losa.
Zuzka: Ano, viděla jsem tetřeva, bažanta, nějaké velké srny možná laně, veverku, koně, poníka, černou kočku, pavouka v posteli a vyndala jsem dvě klíšťata.
Jaký je váš největší zážitek?
Bořek: Když jsem byl hned druhý trénink pověřen Kiplim, abych roznesl kontroly, nebyl to problém. Ten nastal až po tom, co jsem se rozhodl, že si oběhnu zbývající kontroly. Trochu jsem vypnul hlavu a ocitl se někde, kde jsem vůbec nevěděl, kde jsem, ale bezpečně jsem poznal, že to je mimo mapu. Když jsem se po chvíli pobíhání rozhodl vydat na jihovýchod, kde jsem tušil mapu, rozhodl se mi přístup zatarasit černý pták s velkým půlkruhovým ocasem (že to byl tetřev jsem zjistil až později). Nejdřív jsem ho asi dvouset metrovým obloukem oběhl, to mě jenom pozoroval. Když jsem se ale rozhodl běžet ve zmíněném směru, započal mě sledovat. Neustále jsem stupňoval tempo, což ale nestačilo, neboť on se evidentně rozhodl taky. Když jsem se po asi deseti minutách našel na mapě, napálil jsem to na cestu, kde jsem mu nasadil a už mi nestačil.
Domček: Můj úsek na 10mile. Déšť, zima, i přesto parádní zážitek. Spousta lidí, kontrol, závodění, v noci na jednom místě…
Péťa: Když jsem šel na třetí kontrolu a držel se buzoly, ale ta mě zavedla zpátky na druhou kontrolu. Doteď ještě nevím, jak se mi to povedlo, když jsem šel stále jedním směrem.
Terka: Asi bych zklamala, kdybych nenapsala start 10mily. Celý pobyt byl jeden skvělý zážitek a 10mila a můj start na prvním úseku bylo úžasné vyvrcholení.
Vojta: Jednoznačně 10mila i když počasí jsem si představoval jinak a vstávání ve 2:45 bylo kruté.
Zuzka: každý den
Chutnalo vám jídlo?
Bořek: Ani v nejmenším nechci urazit kuchařku, ale moc ne. To je ale hlavně moje chyba, neboť některé věci nejím.
Domček: Výborné, dokonce jsem do sebe dostal těstoviny s tuňákem, které jindy nemusím.
Péťa: Jelikož jsem na tato jídla zvyklý už od malička, tak si nedokážu stěžovat. Párkrát jsem jedl i něco, co mamka doma nevaří. Jídlo bylo super!
Terka: Jídlo bylo super, kéž by tak mamka vařila i doma.
Vojta: Snědl jsem to :D.
Zuzka: Jestli mi chutnalo jídlo? Co jsem si navařila, to jsem si snědla. Žádné velké vyvařování to nebylo, stihnout se toho za den muselo hodně.
Co bylo na trénincích nejlepší?
Bořek: To, že byly ve Švédsku.
Domček: Bažiny, bažiny a znovu bažiny!
Péťa: Že byli v jiném terénu a s jinými mapovými značkami než jsem zvyklý z domu.
Terka: Všechno, já nevím. Nejlepší bylo, když jsem nezkazila dohledávku.
Vojta: Pokaždé jiný typ.
Zuzka: Les.
Co bylo na trénincích nejhorší?
Bořek: Když už jsem si myslel, že mi to docela jde, obvykle jsem se rozhodl držet směr a skončil někde úplně jinde.
Domček: Jako bažiny jsem si vyplýtval v minulé otázce. Tím pádem určitě zima.
Péťa: Asi nic, ale když jsem jednou zapadl po pas do bažiny nebo když jsem do ní spadl, tak to nebylo moc příjemné.
Terka: Dohledávky!
Vojta: Občas trochu dlouhé.
Zuzka: Asi nic.
Jak jste byli spokojeni s terénem?
Bořek: Naprosto, neboť jsem se na něj celý uplynulý rok těšil. Počítám s tím, že bažinky a kopce mi na Catching Features budou opět chybět.
Domček: Olleho (kouče místního klubu) “big hilly“ byly dvě vrstevnice. Žádné velké kopce, takže zábava zaručena.
Péťa: Mně se docela líbil, i když jsem se párkrát zamotal v Olleho “big hillech“.
Terka: spokojena – krásný, ale náročný (klády, bažiny, mech, lišejníky…)
Vojta: Švédsko no… prostě super
Zuzka: úžasné, nádhera
Kdy a z čeho jste měli největší radost?
Bořek: Asi když se mi dva docela těžké tréninky povedly téměř bez chyby. A pak když jsem vyhrál v Bangu.
Domček: Když jsem si stoupl do teplé sprchy po prvním deštivém tréninku a začali jsme sborově zpívat “Nad stádem koní…“
Péťa: Měl jsem radost z více věcí, například z třetího místa ve měřeném tréninku (pořádal Finspang).
Terka: Když mě po příjezdu z 10mily čekaly 3 věci: sprcha, jídlo, postel.
Vojta: Po každém technicky zvládnutém postupu. A že těch dokonalých moc nebylo.
Zuzka: Když se na prvním větším tréninku Péťa vrátil z lesa (dost si tam pobyl).
Jaká potravina vám nejvíc chutnala?
Bořek: Nejsnazší otázka – borůvková polévka
Domček: 100% grapefruitový džus s dužinou
Péťa: Polarbrot, borůvková polívka a jahodový krém
Terka: Kešu
Vojta: Jogurt – banánový a borůvkovovanilkový
Zuzka: Litrové jogurty
Líbila se vám 10mila?
Bořek: Atmosféra na dětských štafetách byla stejně jako loni skvělá, přes štafety žen jsem se trochu nudil, poměrně brzo jsem šel spát, takže jsem ani neviděl start můžu, stával v nekřesťanskou hodinu do počasí, ve kterém jsem měl náladu mnohem víc na vyhřátý spacák než na běhání a aby toho nebylo málo, tak jsem svůj úsek hrozně zkazil. Po závodě jsem navíc přibližně tak dvě hodiny rozmrzal, takže moji pocity že závodu samotných byly nic moc. Když jsem se ale dozvěděl, že jsem na svém úseku i jako štafeta samotná umístění vylepšili, byl jsem docela spokojený a doufám, že to stejně viděl i náš švédský trenér Ole.
Domček: Jako celek určitě super. Dramatický průběh mládežnické 10mily nám všem rozproudil krev v žilách, neboť Pardubáci bojovali o stupně vítězů. Odpolední ženský závod mě naopak moc nezaujal. Po večerním epickém startu mužů jsem šel spát abych se ráno probudil do deštivého pekla. Ale celkově to určitě stálo za to.
Péťa: Poprvé jsem byl na takhle velkých závodech (kam se hrabe MČR) a byl jsem vážně překvapený, kolik tam bylo lidí (tipuji tak kolem 20 000 lidí). Ale ačkoliv jsem při postupu na čtvrtou kontrolu vyběhl z mapy, tak se mi 10mila opravdu líbila.
Terka: Jasně! Protože Péťa chce, abych se rozepsala, tak dodám, že to je skvělý zážitek, tolik orienťáků na jednom místě. Po startu byla v lese skvělá atmosféra i zážitek.
Vojta: Samozřejmě je to velký zážitek, ale Švédové jsou tak nějak odměření, takže atmosféra na MČR štafet mi připadala lepší. Na 10mile jsou lidi na nohou snad jen na hromadný start a doběh prvních štafet. Velikostí se ale nedá srovnávat. Škoda počasí od tří hodin ráno, to byla síla.
Zuzka: Ano, velmi.
Cesta autem byla…
Bořek: Díky Kipliho Mazdě poněkud stísněná, ale díky spolujezdcům rozhodně fajn.
Domček: Katastrofální, ale zdála se kratší než loni. Musím ale vyzdvihnout plynulost dopravy ve Švédsku, od přístavu po Stockholm bez jediného zpomalení.
Péťa: Nekonečná, pořád jenom dálnice, přesezený zadek, spánek, únava a pak znova spánek. A pořád jsem poslouchal písničky z mobilu (doufám, že písničky z mobilu dlouho neuslyším).
Terka: Dlouhá.
Vojta: Úspěšně prospána.
Zuzka: Strašná.
Co uděláte jako první až přijdete domů?
Bořek: Bude to těžká volba mezi sprchou, jídlem a písničkou Heartbeat song, kterou jsme na švédských rádiích slyšela nespočetněkrát.
Domček: Jak znám tatínka a jeho “Vynes koše!“ je to vcelku jedno.
Péťa: Já se asi najím, potom se vysprchuji, oholím se, vyčistím si zuby, naučím se věci na úterý a půjdu spát.
Terka: Vystoupím z auta a asi se přivítám s taťkou a Honzou.
Vojta: Vybalím si neskutečně mokré věci z 10mily. Doufám, že ještě nesplesnivěly.
Zuzka: Přivítám se s tatínkem svých dětí a s Honzou a pak se podívám na to překvapení, co nám nachystali k večeři.
Díky všem za odpovědi a Péťovi za uskutečnění a vypracování tohoto „kvízu“. Zpestřil nám cestu od Drážďan až skoro do Prahy