Žijí v lese i nebezpečnější zvířata než divočáci? Je možné, aby na závodu v orientačním běhu bylo více sanitek než toitoiek? Je možné vyprodukovat křížence štafety a sprintera? Je možné se katapultovat během jednoho závodu o třicet příček až k medaili? Zdají se vám předchozí otázky komplikované? Správná odpověď na všechny je „ano“. Během víkendu 13. – 14. 9. proběhly závody Českého poháru štafet, žebříčku A a MČR smíšených sprintových štafet. A že se tedy děly věci nevídané…
V sobotu ráno začalo všechno krutou odjezdovou hodinou (6:00) a ani cesta do kopce na shromaždiště nebyla příliš relaxačním zážitkem. Při startu první vlny štafet závodu Českého poháru ovšem nikdo netušil, jak spektakulární horror se v příštích minutách rozehraje jen kousek za mapovým startem. Řada závodníků v lese bledne, když zaslechne zafunění divočáka, ale co dokáže řádně naštvaná partička sršáňů, to už je trochu jiná káva. A tak se překvapivě v samém počátku závodu bojovalo více o holý život než o ideální postup. Ušetřeni nezůstali ani rozbíhači našich týmů – Terka, Zuzka a AP. Zuzka byla dokonce prvním „záchranářem“ nejvíce zasažené členky štafety PHK, kterou dopravila zpět na shromaždiště (pozn. od Zuzky – nepomáhala jsem přímo s dopravou, jen jsem běžela zpátky pro pomoc 
). Netrvalo dlouho a les začal postupně vydávat další a další pobodané běžce. Cílový prostor se změnil na válečnou zónu, kde se sjely všechny dosažitelné posádky záchranné služby královehradeckého kraje. Zasahoval i vrtulník, do lesa kromě závodníků putovali také hasiči a integrovaný záchranný systém povolal do zbraně i Policii ČR. Manévry to byly impozantní, ošetřeno bylo asi 40 sportovců, ale mnozí další se ani ošetřit nenechali. Malým překvapením bylo, že závod nebyl přerušen a boje v lese pokračovaly žihadlo nežihadlo.
Naše štafeta dorostenců podala opět velmi kvalitní výkon odpovídající její pověsti favoritů. Vojta Vacek na prvním a „Domček“ Frýba na druhém úseku sice pár minutek na čelo ztratili, ale přesto podali solidní vyrovnané výkony, které držely ambice týmu vysoko. Do posledního úseku vybíhal se značně smíšenými pocity alergik na hmyz Honza Čech vybaven potřebnými farmaceutickými prostředky. Těžko spekulovat o vlivu hrůzy na běžecký výkon, ale pravdou je, že Honza zaletěl svou trať neuvěřitelným způsobem, vyhrál svůj úsek a štafetu H18 katapultoval na konečné 4. místo!
Dorostenkám se dařilo poněkud méně. První úsek sice vyhrála Terka Čechová i přes sršní akupunkturu (nebo právě proto? 
), Týna Petráčková na druhém a Anička Vacková na třetím úseku už ale poněkud zaostaly za svými standardy a po průměrných výkonech donesly štafetu D18 na výsledném 21. místě. Oba naše dorostenecké týmy se díky svým stabilním výkonům v Českém poháru kvalifikovaly na říjnové MČR štafet. Průběžně je v Českém poháru štafeta H18 na skvělém 2. místě a štafeta D18 na 25. místě.
Závodu se také účastnily naše veteránské štafety a přes nepříjemnosti se sršni (Zuzka pobodání a záchrana závodnice; AP 13 žihadel) podaly velmi slušné výkony a většinu startovního pole nechaly za sebou. V kategorii D135 si dámy v již tradičním složení Zuzka Čechová, Monika Šaterová a Dana Hrstková doběhlo pro nepopulární 4. místo, které ale bylo za daných podmínek úspěchem. Pánskou údernou sílu také na prvním úseku otupily sršání manévry, což v kombinaci s některými ne příliš ideálními postupy APho vytvořilo několika minutový odstup od čela závodu. Milan Vacek na druhém a Ory na třetím úseku ale podali velmi soustředěné výkony, které nakonec vynesly štafetě H135 velmi pěkné 5. místo.
Další podrobnosti o závodu najdete zde.
Po dopoledních vypjatých okamžicích se orientační cirkus přesunul do Hostinného na sprintový závod žebříčku A. Tratě byly velmi povedené a zajímavé, někdy daly zabrat více mozku než nohám, ale bavily. Na stupně vítězů dosáhli v ŽA Terka Čechová a Honza Čech – oba 3. místo. Pěkné výkony však předvedli i další běžci SJI – Vojta Vacek (10. místo v H18A), Honza Bořil (14. místo v H18A), Týna Petráčková (1. místo v D18C), Anička Vacková (2. místo v D18C), Zuzka Čechová (2. místo v D45C). Spoustu fotek a dalších informací z Hostinného pak najdete zde. Už během odpoledne se objevily na Internetu první zprávy z dopolední sršní eskapády a večer byl orienťák v hlavních zprávách všech televizí. A mediální komise ČSOS má zase o čem přemýšlet… Více najdete třeba zde.
V neděli 14. 9. se konalo ve Smiřicích nedaleko Hradce Králové premiérové Mistrovství ČR smíšených sprintových štafet. Formát sám o sobě je přitažlivý. Bylo však vidět, že zkušenosti z pořádání zatím chybějí. Pořadatelské klopýtnutí s odběhovým koridorem částečně ovlivnilo dorostenecký závod a také o smyslu mapy, která je z devadesáti procent pokryta neprůchodnou privátní zelenou, by se dalo celkem úspěšně pochybovat. Tratě byly povětšinou brutálními „běžáky“, které svojí kvalitou zůstaly za očekáváním. Předchozí sprint v Hostinném byl mnohem zajímavější. Naše dorostenecké družstvo koučované Honzou Bořilem nastoupilo do závodu s jasnou taktikou neustálého zrychlování a stupňování tempa. Přestože po prvním úseku Aničky Vackové, která nechala na trati všechno, vypadalo umístění SJI poněkud bledě (34. místo), časová ztráta na čelo nebyla tak zdrcující a skýtala možnosti pro další posun vpřed. Vojta Vacek na druhém úseku zaběhl výborně a tým začal stoupat pořadím dle předpokladů (24. místo). Na třetím úseku Terka Čechová nezůstala dlužná nic své pověsti a katapultovala štafetu do první desítky (9.místo). A začalo se doufat ve velkou bednu… Honza Čech ale vletěl do svého finišmanského úseku jako raketa a začal smazávat jednoho soupeře za druhým. Čekání v prostoru cílového stadiónu bylo nekonečné a pak se z ničeho nic přiřítila Honzova silueta – co krok, to tisíc mil – a byla z toho bronzová medaile!!! A velká radost k tomu. Na řadu se dostali i veteráni, kde jsme měli zastoupení v kategorii DH180. Tým ve složení Zuzka Čechová, AP, Dana Hrstková a Ory podal výborné vyrovnané výkony na všech úsecích a nakonec získal v těžké konkurenci velmi pěkné 5. místo. Podrobnosti ze závodu najdete zde.