MED, to je Mistrovství Evropy dorostu. Závodit na něm něm není určitě žádný med, ale tvrdý boj. Letošní ME dorostu se z původně plánovaného Izraele z organizačních a bezpečnostních důvodů přesunulo do Portugalského Caldas da Rainha. V české výpravě byla také Terka Čechová v kategorii W16.
Úvodní závod ve sprintu se běžel v historických uličkách města Obidos. Ve vyrovnaném a rychlém závodě, kde rozhodovala každá vteřinka, doběhla Tereza na 14. místě, se ztrátou jen něco přes minutu za vítězkou.
Závod na klasické trati se běžel v borovicovém lese s písečnými dunami, velmi rychlý terén, občas zpomalený podrostem z kapradí. Tereza zaběhla výborně – 6. místo a tedy umístění na velké bedně!.
Závěrečný závod štafet rozbíhala v kategorii W16 za český tým Terka. Po prvním úseku předávala na prvním místě a položila tak základ fantastickému úspěchu. Trojice ve složení Tereza Čechová, Barbora Vyhnálková a Barbara Vavrysová získala zlato a titul evropského šampiona
A zde jsou odpovědi Terezy na zvídavé otázky autora článku:
Jaká byla atmosféra na sprintu?
Atmosféra na sprintu nebyla zprvu taková jakou jsem si na mistrovství Evropy představovala, díky stísněné karanténě (oddělení závodníků kteří dosud nestartovali od těch v cíli aby si nemohli předat informace o trati) a nedostatku záchodů (2 pro 400 lidí 
, ale nakonec, ve chvíli, kdy jsem vystartovala, jsem si řekla, že jsem na mistrovství Evropy a ta úžasná atmosféra se dostavila. Pak už to šlo všechno strašně rychle. Volby postupu jsou na sprintu důležitý, ale držela jsem se rad trenéra, že když se o volbách musí až příliš přemýšlet, jsou většinou rovnocenné a záleží jen na rychlosti rozhodování. Pak když jsem dobíhala, tak už jsem věděla, že umístění nebude nejlepší, protože mě doběhla soupeřka startující za mnou, ale i přesto jsem si užila atmosféru při doběhu. Ve městě bylo dost turistů, se kterými se v úzkých uličkách jen těžko vyhýbalo.
Terén na klasice a štafetách byl odlišný od českého – co tě překvapilo?
Přímo na trati mě nic z terénu nepřekvapilo, protože jsme si před tím vše ukázali na starých mapách, nebo jsme to zjistil při modelových trénincích, ale spíš jsem nebyla zvyklá na to, že všechny cesty na rozdíl od našich byly pískovité a proto se po nich běhalo mnohem hůř než v terénu. Člověk se do nich zahrabával a bylo to fyzicky mnohem náročnější.
Chybovala jsi na klasické trati?
Ve skutečnosti jsem chybovala šestkrát ze čtrnácti kontrol, ale byly to pokaždé drobné chyby až na dohledávce, kdy jsem si v rychlosti nevšimla některých útvarů. Polovina z nich se stala až z závěrečné části trati po průběhu diváckým úsekem, kdy už jsem se nedokázala soustředit a ani lehké dohledávky sem nemohla najít.
Jak po doběhu klasiky, věřila jsi v dobré umístění?
Těsně po doběhu jsem doufala, že bych se mohla umístit i líp, ale poté jsem si vzpomněla na mapové chyby, které jsem tam udělala a doufala jsem, že mi to vyjde aspoň na „velkou bednu“, což se mi nakonec těsně povedlo
Před startem štafet – byla jsi nervózní? Určitě je to velký tlak na psychiku…
Ve skutečnosti až takový kliďas nejsem a právě naopak mi před startem vyhovuje, když jsem nervózní. Právě proto mě překvapilo, že jsem opravdu před startem klidná byla.
Jak probíhal závod štafet na tvém úseku?
Sama jsem si vědoma jen jedné menší chybky a to až v závěrečném úseku, kdy jsem se trochu odchýlila od směru na krátkém postupu, ale naštěstí jsem se rychle zorietovala. Ale své soupeřky jsem celý závod skoro neviděla, protože mi hned kousek za mapovým startem jedna soupeřka omylem sešlápla botu tak, že jsem ji měla jako pantofli, a když jsem po dvou postupech viděla, že mi soupeřky utíkají jen tím, že se s tou botou nemůžu pořádně rozběhnout, zastavila jsem se a botu jsem si nasadila, tím jsem ale ztratila skupinu a soupeřky jsem viděla až za diváckou kontrolou, kdy byly za mnou.
Po prvním, ale hlavně po druhém úseku – to už jste asi věřily v medaili, nebo ne?
Mě samotnou překvapilo, když jsem doběhla na prvním místě a to už jsem v koutku duše doufala, že by to snad i mohlo vydržet, když Bára doběhla s náskokem 5-ti minut, tak jsme jen nervózně čekaly a doufaly, že Bára neudělá velkou chybu a donese to na prvním místě
Už ti došlo, že máš zlato z MEDu, že jsi mezi nejlepšími v Evropě?
Vlastně mi to moc nedochází asi ani teď, ale první chvíle, kdy jsem si řekla, že jsem mistryně Evropy byla, když Bára doběhla do cíle