Není nad dobrou hlášku hned na úvod: „Jste ještě mladí a proto jste asi ještě nestačily pro společnost zatím nic moc dobrého udělat. Tak jsme si mysleli, že byste mohly alespoň vyhrát nějaké zlaťáky v Pevnosti Boyard a věnovat je na dobrou věc“. Autora této nosné myšlenky snad raději prozrazovat nebudu 😊 Nicméně Pevnost Boyard nás provázela celým prvním letošním soustředěním na Čeřínku.
V pátek jsme se pokoušeli nacvičit odhady vzdáleností (snad už nikdo nepoběží ke kontrole místo 30 m, metrů třeba 300), udržet azimuty na louce (je na to dobré mít s sebou buzolu) a pak už člun se soutěžními týmy vyrazil k úvodní disciplíně Pevnosti Boyard. Čekala nás tajemná velká bedna, s ještě tajemnějším obsahem, jedním otvorem pro ruku, kamera v rohu bedny připojená k notebooku. A jak to v Boyardu chodí – bylo potřeba získat indicie k pokladu a první klíče od truhly se zlaťáky. Upřímně, já bych do té bedny s živými červy, cvrčky, kuřecími pařátky a pod. ruku rozhodně nedal. Ale naštěstí zde byl dostatek odhodlaných dětí, co to dokázaly – opravdu před nimi smekám.
Druhý den už se běhalo naplno a zase po zimě bylo potřeba si trochu osahat mapu, buzolu a vyměnit asfalt cyklostezky za kamenitý čeřínkovský terén. Tréninky byly podobné jako v minulých letech, od krátkých motýlků, zákresů v terénu vyznačené linie do mapy, po tvorbu vlastní mapy, až po poctivou klasiku, okořeněnou občasným úmyslným vynecháním některých kontrol (pro trenéry ideální formát tréninku 😊 ).
V podvečer začalo finále Pevnosti Boyard. Indicie a klíče se získávaly v lanových hrách – zdolávání „pavoučí sítě“, vytahování nejlehčího hrdiny na laně přes kladku na strom, přechod ve vzduchu nataženého lana s pomocí jednoho příčného lana, přechod lan pouze s oporou o svého parťáka, ukrutný boj na kládách s molitanovými kyji. Hry to byly opravdu parádní, indicie se kupily, utajené schránky vydaly další klíče a s příchodem tmy byla bedna se zlaťáky nalezena, i přes odpor hlídacího opičáka vynošen ven a vyhrané zlaťáky byly věnovány na… Nebudu „práskat“, kdo čokoládové zlaťáky snědl a kdo je věnoval na dobrou věc.
Neděle patří štafetám, jenom letos jsme vyměnily ty tradiční za štafety dvojic v rámci jednotlivých tréninkových skupin. A jak už to u této disciplíny bývá, všichni běhají na 120 %. Nečekaným vrcholem tohoto zápolení byl ukrutný boj mezi Kubou Prášilem a divokým prasetem Karbousem, který Kuba s přehledem vyhrál (prý 10:3 na dobré rány).
Takže jako již tradičně pohodová akce, řádné rozběhání před závodní sezónou a spousta legrace.
No a samozřejmě nesmíte být ochuzeni ani o Kubovu parádní fotogalerii: https://photos.app.goo.gl/…oRsmVy41ZeB2
PS: A běhejte jenom mapově bezpečné postupy – raději ztratit na postupu pár vteřin, než pár minut!!!