Loni jsem článeček o letním soustředění začínal zhruba slovy, že z celého týdne si dobře pamatuji snad jenom loučení u autobusu a mávání rodičů odjíždějícím dětem. A letos nezbývá, než abych to zase zopakoval. Celá Smrčná totiž byla opět zběsilá jízda a šílený zážitkový úprk. Stihli jsme toho společně za ten týden opravdu hrozně moc a přesto mám rok od roku zvláštní pocit, že Smrčná je čím dál tím kratší a kratší.
Hned autobusový příjezd byl celkem impozantní. Objížděk a dopravních uzávěr je plná republika, takže kudy jet do dopravně totálně „obklíčené“ Smrčné? Před odjezdem nabízím řidiči svoji variantu, on mě ale přesvědčuje, že přes Habry (oficiální objížďka) to bude nejlepší, že má vše připravené. Bohužel před Habry na chvilku polevuji v ostražitosti a procitám až v naprosto neznámé obci Kobylí Hlava. Opatrný dotaz a problém je na světě. Autobus vyrazil do Leštiny, ale my přece potřebujeme do Leštinky… Operativní změna směru, železniční most s nízkou výškou, couvání obcí, návrat zpátky do Habrů a pak už konečně ta naše správná Leštinka. Ale co, alespoň venku přestalo pršet a tak můžeme vyrazit do tábora. Tam už nás čeká další překvapení v podobě místní školy samby. Začíná být jasné, že místo Smrčné nás letos čeká Rio de Janeiro!
Brazilská pohoda se tedy pravidelně střídala s běžeckými tréninky, bez kterých by to na Smrčné samozřejmě nešlo. Nevím jak kdo, ale já z nich měl letos velice dobrý pocit. Přípravě jsme všichni věnovali opravdu hodně času a snad se nám podařilo připravit tréninky nejen zajímavé, ale snad i zábavné a také tréninkově kvalitní. Samozřejmě od dětí zaznívaly i názory, že tréninků je málo, nebo že jich je zase moc, že jsou příliš lehké a nebo naopak těžké, dlouhé nebo krátké, ale s tím se nedá nic dělat, každému všechno samozřejmě nesedne a výkonnostní rozdíly jsou také velké. Našim hlavním cílem bylo potrápit prázdninami zlenivělá těla a procvičit se ve všech možných orientačních dovednostech a to se snad podařilo. Potěšující je hlavně to, že na spoustě dětí jsou, třeba proti loňskému roku, patrné velké orientační pokroky. Tak snad celoroční tréninky, soustředění a pravidelné závodění, začínají postupně přinášet své plody.
Kořením pořádného tábora jsou výlety. Ty byly letos negativně poznamenány výlukou vlaků a naprosto nespolehlivou náhradní autobusovou dopravou. Výsledkem tedy bylo to, že někdy jsme se trochu víc našlapali. Ale trénink v neoběhaném terénu a následná relaxace v Koňkovicích (ani nevím, kdy jsem hrál naposledy „pinčes“) za to ale stála, koupání a stánek na Stvořidlech opět nezklamaly a návštěva podzemí a pohádkové expozice na zámku ve Světlé nad Sázavou se snad také líbily. V podzemí naše průvodkyně velmi nelibě nesla poznámku, že „to okno je původní, ty hřebíky jsou původní a ta průvodkyně je také původní“… (autorem byl nejmenovaný člen TTR). Na Stvořidlech nás před zpáteční cestou zastihl déšť a vyzkoušeli jsme si „náhradní automobilovou dopravu“. Jelikož kvalita mnoha stanů na několika hodinový déšť nestačila, tak jsme si navečer ještě vyzkoušeli i pravou a nefalšovanou evakuaci. Sportovně uznávám, že drobné rezervy v rychlosti a organizaci ještě máme, ale zase víme, že do jídelny a kolárny se v pohodě všichni vejdeme.
Jak již bylo předesláno, táborová hra se letos nesla v duchu Brazílie a Ria de Janeira. Celotýdenní hry (neboť kdo si hraje nezlobí), soutěže a týmová příprava vyvrcholily velkým karnevalem, nádhernou ukázkou jednotlivých škol samby a následným spontánním karnevalovým veselím, které s velkým přehledem řídil hlavní animátor a „beach boy“ Kasi. Karneval odhalil také několik skrytých tanečních talentů, tak doufáme, že nevymění orientky za taneční obuv. Také závěrečná hra s tématem netradičních sportů všechny řádně prověřila. Mě nejvíce zaujalo týmové „pádlování“ na traktorové duši a hra „na lenochoda“. Při ohni proběhla také báječná hudební premiéra – duo Kuba + Dominik (kytara a tahací harmonika) bylo naprosto úžasné. Takže co říci závěrem? Že počasí bylo parádní, nálada dobrá, legrace spousta, tréninky kvalitní, hry zábavné, kuchyň tradičně výborná (letos vařila pro rekordní počet účastníků), klíšťat nepočítaně a že všichni statečně vydrželi až do konce. Takže nevím jak vy, ale já už se zase těším na příští rok!
A vůbec, co bych tady ještě zbytečně sepisoval, když se na všechno můžete podívat v Alfiho videu: https://www.youtube.com/watch?… A nebo na Kubových fotkách: https://goo.gl/…ceLUmVhAzng9
Jo a komu by čekání na další Smrčnou připadalo moc dlouhé, tak má v mezidobí šanci přijet ještě na podzimní a jarní Čeřínek a možná v zimě i do Větrného Jeníkova.