Nebudu lhát – ale takovou jízdu a takový festival dobré hudby, zábavy a sportu jsem už dávno nezažil! Z celého týdne si dobře pamatuji snad jenom loučení u autobusu, mávání rodičů odjíždějícím dětem, geniálně vymyšlenou objížďku všech současných objížděk a pak už se scénář letošního soustředění rozjel tak šíleným tempem, že jsem ho nestačil ani pořádně sledovat.
Nejdříve trochu zmatku, když nás festivalová ochranka nechtěla pustit do tábora, ale naštěstí se za nás přimluvil sám Michal Tučný, také hodný pankáč z Visacího zámku, tajemná gothic lady z XIII. století, diskotéková královna z éry Michala Davida a skupina rozesmátých hippies. Ti všichni dosvědčili, že jsme kapely, které právě dorazily na první ročník SMRČNÁ FESTU.
Hudební multižánrový festival byl totiž hlavním bodem letošní táborové hry. Každý den byl postupně zasvěcen jednomu hudebnímu stylu. Na úžasném pódiu (main stage) se postupně vystřídali zástupci éry „květinových dětí“, zrovna se vracející přímo z Woodstocku, další den duněla syrová rocková a metalová hudba, nadšeného aplausu se dočkali také výstřední pankáči s červenými hlavami, opravdu všechny strhl den plný diskotékové hudby s večerní laserovou diskotékou a závěr pak uklidnil folk a country – prostě hudebně to byla opravdu pestrá všehochuť. Ale hlavními hvězdami nakonec byli samotní účastnící soustředění, kteří se rozdělili do několika kapel. Celý týden poctivě secvičovali svá představení a vše vyvrcholilo závěrečným koncertem, který si atmosférou nezadal ani s koncerty nejslavnějších světových kapel. Všichni účastníci si za odvahu, se kterou vystoupili, ale i nadšení a opravdu kvalitní hudební výkon zasloužili bouřlivý potlesk a ovace přítomného publika. Dokázali bez nejmenších problémů rozezpívat a roztancovat snad všechny přihlížející. Vítězná kapela si pak jako hlavní cenu odnesla smlouvu s nahrávací firmou E.M.I. (Eva a milion indiánů) a jako předkapela si zahraje i na koncertu v rámci chystaných štafet v Telči.
Kdo ale čeká, že kvůli dobré zábavě nedošlo na pořádnou porci běhání, tak ten se moc plete! Každý den proběhl 1 – 2 náročné tréninky. Celkem 5 výkonnostních skupin si užilo snad všech tréninkových modelů a vše jako každý rok směřovalo ke štafetovému vyvrcholení. Letos byl zvolen model předávání 2 map v pětičlenných družstvech a obíhání kontrol formou scorelaufu. A byl to vrchol jak má být – opět se za hlasitého povzbuzování závodilo až do opravdu posledních vteřin závodu. Pochvala patří všem účastníkům, kteří bez nějakých větších problémů dokázali polykat tréninkové dávky i navzdory mnohdy velkému horku, vysílení, únavě, rozličnému bodavému hmyzu a ostatním překážkám.
Opět jsme vyrazili i na nějaký ten výlet po okolí. Hlavním cílem letos byla záchranná stanice ohrožených živočichů v Pavlově. No řekněte, kdy můžete pohladit sovu Rozárku, zasmát se ochočenému lišákovi Lukášovi, nebo panáčkující a pískající vydře, podívat se na vypouštění majestátního orla skalního a mořského do naprosto nové voliéry, potěšit se pohledem na černé labutě, nebo se zamyslet, při pohledu na poraněné ptáky, nad množstvím nástrah, které zvířatům člověk připravuje. Cestou zpět jsme ve Vilémově nakoukli i do parku na údajně nejstarší strom v ČR a ti zdatnější se vydali poznat posvátné skautské místo – Sluneční zátoku a potom pokračovali podél řeky až na Stvořidla. Stvořidla, s neskutečně nízkým stavem vody, se staly cílem druhého krátkého výletu, který měl být původně na zámek do Světlé nad Sázavou, ale pro velké horko, které ten den panovalo, byla zvolena léty prověřená varianta koupání na Stvořidlech. Mezi výlety lze počítat i tradiční tréninkový den na Melechově, který byl letos alespoň odměněn dostatečným množstvím nanuků a limonád v Koňkovicích.
Na závěr je potřeba moc poděkovat všem, kteří přidali ruku ke společnému dílu, a většinou v potocích potu pořád dokola roznášeli a sbírali kontroly po okolních lesích. Také všem, kteří se podíleli na naprosto famózním festivalovém projektu. Dále všem, kteří za nepředstavitelného vedra v zastaralé kuchyni vařili pro více jak 55 hladových krků, a také zdravotnickému zázemí, valčícímu hlavně s následky hmyzích bodnutí, klíšťat a občasných drobných bolístek. Náš dík však nejvíc patří všem zúčastněným dětem, které svým naprosto bezproblémovým a kamarádským chováním podtrhly dobrou atmosféru tohoto soustředění.
Doufáme, že děti si soustředění užily alespoň tak, jako většina z nás dospělých a že se společně setkáme nejen na dalších akcích pořádaných naším oddílem a KCTM, ale i na co nejvíce závodech OB.
Pevně doufám, že tento článek bude alespoň po nějakou dobu „živý“, a že postupně přibudou další postřehy, článečky a hlavně pak fotky a videa z letošního vydařeného soustředění.
-Ory-
P.S. Ory co dodat! Bylo to jedno z nejlepších soustředění co jsem zažil, díky VŠEM! Článek taky parádní. Snad jsem trochu atmosféry zachoval pro budoucnost – video zde.
-Alfi-
P.S.2. Ta buzola co se objeví na závěr videa zbyla na Smrčné – přihlásí se majitel?