Tradičně posledními domácími šampionáty jsou vždy týmové závody – tedy M ČR štafet a družstev. Letos oba tyto závody pořádal Nový Bor u obce Prysk nedaleko Kamenice. V posledních letech velmi stoupá počet ale hlavně kvalita přihlášených týmů, mnohé kluby dokonce povolávají i zahraniční posily. Letos bylo na startu celkem 570 štafet, což znamená asi 1.700 závodníků !!! A pochopitelně nechyběly ani týmy OK Jihlava ve všech věkových kategoriích, stejně tak jsme měli zdatné zástupce i v žákovských výběrech Vysočiny.
Jak sobotní štafety, tak i nedělní družstva se běžely ve stejném prostoru: spousta údolí a údolíček s pískovcovými skalami, které ale překvapivě střídal i docela čistý les na který navazoval sopečný vrch plný kamenných polí. Zkrátka spousta mapových detailů, které bylo potřeba pečlivě číst. Tratě měly hodně kontrol, obecně se dělalo docela dost chyb (někdy i pěkně velkých) což vyplývalo z náročného terénu ještě násobeného kontaktem s ostatními závodníky na různých farstách. Ale mapa seděla a kdo udržel chladnou hlavu a v kritických místech dokázal zpomalit, tak měl šanci na dobrý výsledek. Průběžné pořadí se míchalo někdy až překvapivě hodně, ale to ke štafetovým závodům patří.
Báječnou atmosféru sice trošku zchladilo nevlídné počasí, ale odolným orienťákům to až tak nevadilo.
V dorosteneckých štafetách jsme o nejvyšší příčky nebojovali: holky v D18 (Evička, Terka, Týna) doběhly na 22. místě (Terka se blýskla nejrychlejším časem na úseku), jedničková štafeta kluků v H18 (Péťa, 2× Matěj) běžela celkem vyrovnaně a skončili na solidním 14. místě (z 33 štafet na startu), dvojková štafeta sbírala zkušenosti na 30. místě (na mladší kluky to byly dost náročné tratě). Štafeta mužů (Bořek, Mára, Honza) měla našlápnuto k pěknému výsledku ve druhé desítce, ale díky oražení chybné kontroly byla disk 
Velmi dobře si vedly i veteránské štafety: v H105 si trojice Véna, Jára, Lauič doběhla pro bramborové pořadí v konkurenci 41 štafet, v H165 na pěkném 8. místě (i když už se znatelnou ztrátou) byli Kony, AP a Jarda.
Žáci postavili společné štafety složené z různých oddílů Vysočiny. Skvěle běžela vysočinská jednička v DH12 (kde bylo na startu neuvěřitelných 61 štafet) ve složení Tomáš Prášil (TTR), Kája Dundáček (SJH) a Vojta Orany – parádní 6. místo. Dvojka, ve které dobře rozbíhal Matěj Vítek, dopadla také pěkně: 15. místo, v trojce se velmi rychlým časem blýskla Míša Srbová.
Mistrovství družstev = různé veselé oděvní doplňky a kostýmy, pomalované tváře, u koridorů trubky a vuvuzely, zkrátka na každém kroku skvělá týmová atmosféra (tak jako každý rok).
Skvěle je to vidět ve fotoreportáži na o-news kam se jihlavští gentlemani dostali na titulní fotku
Želízka v ohni jsme měli téměř ve všech kategoriích. V žákovských výběrech oblastí bojoval v jedničce Vojta Orany a ve dvojce Matěj Vítek a Míša Srbová. A oba týmy si v konkurenci 34 osmičlenných družstev nevedly vůbec špatně. Systémem start-cíl zvítězila pražská oblast (i když jen s nevelkým náskokem), o další místa se ale vedl urputný souboj a k naší radosti (a nervům) v něm nechyběl první vysočinský tým, který se v průběhu závodu pohyboval na průběžném druhém až pátém místě. Perfektním výkonem na posledním úseku smazal novoměstský Šimon Mareček tříminutovou ztrátu a vysočinský tým ve kterém běžel i Vojta Orany mohl slavit skvělé třetí místo. 
Velmi pěkně běžel i druhý tým (s Matějem a Míšou), konečné 11. místo je v nabité konkurenci opravdu cenné.
V kategorii dorostu naše „sedmiveslice“ na medaile sice nemyslela, ale o to více byl cítit týmový duch (viz také úvodní fotka 
). Konečné 14. místo, tedy těsně za polovinou startovního pole, odpovídá aktuální formě jihlavských dorostenců.
Dospělí berou několik posledních let svoji účast hlavně jako souboj s kolegy z Vysočiny, nejlepší české týmy jsou o pár levelů výše. Ale letos – hlavně díky solidním výkonům pánské části (Jára, Kadlo, Honza, Piko) – to byl posun o kus vpřed (43. místo).
Velké překvapení (nejen soupeřům) však připravili nejmladší veteráni. Po loňském třetím místu (ve stejném složení jako letos, tedy Véna, Bára, Mára, René a a Lauič) samozřejmě pomýšleli na přední pozice, ale z řady kvalitních soupeřů měli respekt. Při analýze soupisek v předvečer závodu (protože na fotbal Česko-Německo se fakt nedalo dívat, tak nebylo co jiného dělat) bylo jasné, že Liberec vyhraje. A s Teslou a Žabinami by se snad dalo bojovat i když nás na štafetách porazili.
Přesto dostává rozbíhač Véna od zbytku týmu ambiciózní cíl: doběhnout první. To sice nesplnil, neboť z čelního balíku se chybou na kontrole č. 13 (viz mapa ) „odfarstoval“ na čtvrtou pozici (avšak historie se opakuje a stejnou chybu udělal i finišman Liberce jak se dočtete později), nicméně ztráta ještě nebyla fatální. Bára a Mára na dalších úsecích udrželi zhruba dvouminutový odstup za Libercem ale hlavně zajistili před oběma brněnskými štafetami 9-minutový náskok !!! To vypadalo nadějně. Lehce podceňovaná René (za což jsme se následně všichni omluvili ) předvedla fantastický kousek a předávala finišmanovi Lauičovi minutu před Libercem a s luxusním náskokem 11 minut před Žabinami a Teslou. Lauič se umí kousnout, s libereckým Heczkem se brzy seběhli a vydrželi spolu po většinu trati. Až do osudné kontroly č. 13 (viz výše), kde se tentokráte na minutu pozdržel Heczko. Takto získaný náskok už Lauič udržel až do cíle a pětice Milan Venhoda, Bára Chudíková, Marek Prášil, Renata Paulíčková a Honza Lauerman mohla slavit mistrovský titul.
Další jihlavské veteránské družstvo, tentokráte v kategorii DH275, nemělo úplně vyrovnané výkony a to znamenalo konečné 8. místo.
Pěkné fotky najdete na Kadeho fotografické stránce.
Na webu závodů jsou mapy mj. s farstami všech kategorií a samozřejmě kompletní výsledky.
