Nevím jak to ti pořadatelé dělají, ale snad vždycky je na mapě Mistrovství ČR v horském OB nějaká obec se tématickým názvem. V roce 2002 se na start jelo společně na vlakové nádraží v obci Hrob (cíl pak byl Litvínově), vloni se běželo opět v Krušných horách a do Hrobu to byl kousek. No a letos v JZ koutě mapy jsme si mohli přečíst „Hrobice“. Tam jsme se nakonec nedostali, ale kopců a údolí v okolí Vizovic jsme přelezli nepočítaně.
Takovýto extrémní závod, jakým dvoudenní horský OB bezesporu je, pochopitelně neláká davy, ale každoročně se na startu sejde slušná konkurence zhruba 150 dvojic a v některých kategoriích jsou i při několikahodinovém závodu rozdíly velmi malé.
Na letošní ročník do Vizovic vyrazila celá řada jihlavských závodníků a rozhodně si nevedli špatně. Skoro všichni si odvezli originální dvoukilový diplom 
V juniorských kategoriích byl Péťa Čech druhý v kategorii HH20, vysočinské holky ze dvou týmů v DD20 se svorně podělily o vítězství: Aneta Nechutová+Eva Foltýnová měly na vteřinu stejný čas jako Klára Nechanická s Martinou Opálkovou.
V lehce kratší open kategorii bojovali statečně i Zebra s Domčekem.
V HH40 Jára s Vénou skončili stejně jako vloni druzí jen minutu za vítězným týmem. Ach jo.
Ale pěkně popořádku. První den byl jako obvykle free-order. Tentokrát ale nejen v úvodu trati, nýbrž na celou etapu. Kontrol bylo hodně (my měli 25 kontrol), kopců taky (1.100 m převýšení) a vybrat optimální pořadí nebylo jednoduché, či spíše ani možné. Však zkuste sami zapřemýšlet nad mapou a pak třeba porovnejte s postupy jednotlivých týmů. Vůbec jsem si nebyl jistý zvoleným pořadím, ale běželo se celkem dobře, chyby jsme nedělali (až na dohledávku předposlední kontroly) a k našemu velkému překvapení jsme po více než 3 hodinách běhu byli v cíli první z kategorie. Radost z tohoto zjištění překonala bolest v nohou…
Druhá etapa byla podobně dlouhá a kopcovitá jako první, jen kontrol bylo dramaticky méně – pouhých 8 kontrol, to budou dlouhé postupy a asi zajímavé volby. Startujeme do hendikepu první s náskokem 8 minut a začátek jde dobře. První 4 kontroly není moc co řešit, postupy jsou víceméně jasné a i lampiony nacházíme hladce. Pro dva následující postupy volíme obíhačku – běžíme docela svižně, kontroly nalézáme bez zaváhání, mám z toho dobrý pocit. Postup na sedmičku je víceméně jasný: traverz, krátký seběh a pak následující kopec musí vylézt všichni. Blížíme se ke kontrole a k mému překvapení je Kožak s Ďunďou těsně za námi. Jak se to mohlo stát? Při přeběhu následujícího kopce volíme s Járou trošku jinou trasu, bohužel je to asi o 30 vteřin pomalejší a soupeři se dostávají těsně před nás. Následující drsný výšlap na poslední kontrolu už nic nezmění, ač jsme od sebe na dohled, nedaří se nám stáhnout ani metr. Tak zase druzí… V cíli se pak dozvídáme, kde jsme ztratili cenné minuty: postupy v druhé polovině trati bylo rychlejší absolvovat rovně hlava nehlava (vlastně kopec nekopec). Na 5. a 6. kontrolu budiž, ale na sedmičku? To opravdu nechápu. No koukněte sami na mapu…
Kdo by si chtěl vyzkoušet pro začátek něco kratšího a méně náročného (jen se tak lehce proběhnout na 2–3 hodinky ), tak si zapište do kalendáře nebo za uši termín 9.12., kdy Ory chystá už třetí ročník Hrobečku.