Na úvod klasická otázka. Jsou dvě zprávy – dobrá a špatná. Kterou chcete slyšet dříve? Začněme spíše tou horší. Letos jsem vyrazil na Smrčnou o jeden den dříve, abych trochu poupravil 2 roky starou mapu. Jenže z představy o pár nových pasekách a oplocenkách bylo nakonec celkem slušné mapové cvičení na celé odpoledne. Stejně jako na většině Vysočiny, tak i v okolí Smrčné, lesy chřadnou na ohromných plochách a šíleným tempem. Lesní hospodářství na Vysočině, stejně jako orientační běh, čeká v budoucnu možná vůbec nejtěžší zkouška v historii… Ale teď už k té lepší zprávě. Uvedl bych jí parafrází jednoho z textů Jaromíra Nohavici – „dokud se běhá ještě se neumřelo“. Stejně jako každý rok vyrazilo více jak 40 dětí na letní OB tábor a opět se děly věci…
Na úvod bych ještě rád poděkoval Pifimu a Vojtovi za pomoc s aktualizací mapy, bez které by hlavně menší děti, měly s mapou místy velké problémy.
V rámci táborové hry jsme si zavzpomínali na 90. léta minulého století. V dobových kostýmech postupně následovala demonstrace proti nesvobodnému řízení tábora a vyhnání dosavadních neomezených vládců dětského pracovního tábora, proběhly první svobodné volby, obě privatizační kola, na scéně se objevily i hudební ikony tehdejší doby (např. Dan Nekonečný a jeho sluníčková show, čágo bélo Tereza Pergnerová a ze zahraniční scény třeba Back Street Zaboys). Seznámili jsme se i s temnějšími stránkami tehdejší doby – zakládání pochybných akciových společností, bezohledný byznys v rozparcelovaném táboře a lese, noční život v diskotékových klubech a snahy o rozmnožení kapitálu v kasinech při ruletě, pokeru a black jacku. Nechyběl ani jeden z největších sportovních úspěchů – hokejové Nagano, včetně táborového hokejového turnaje a návštěvy Dominátora Haška. Celý tábor samozřejmě provázelo množství podvečerních a večerních her, ale všechny je vyjmenovávat by byl opravdu nadlidský výkon. Prostě „devadesátky“ jako vystřižené. Toto období ukončil až závěrečný oheň s ohňostrojem a s přípitkem šampaňským, kterým jsme symbolicky oslavili konec roku 1999 a přenesli se zpátky do našeho současného století.
Ale protože Smrčná je tábor orientačního běhu, tak se samozřejmě každý den také běhalo a trénovalo. Letos jsme se snažili opravdu důsledně připravit skladbu tréninků přesně na míru jednotlivým věkovým a výkonnostním kategoriím. Osobně tedy mohu nejvíce mluvit za nejstarší dvě skupinky. Mám velkou radost, že orienťácká úroveň těchto dětí je již na takové úrovni, že mohou absolvovat i poměrně náročné tréninky. Třeba trénink na HROBové mapě s minimem informací, super úzkou „hadici“, „inverzní Švýcárnu“, závod všech odhodlaných a statečných v samotném Mordoru, mapově těžký trénink v kamenných pasážích na úpatí Melechova, trénink dlouhých postupů v lese na Lipnici a také příjemný lipnický městský sprint. Prostě za sebe mohu říci, že jsem z těchto tréninků měl dobrý pocit a velkou radost z toho, s jakým nasazením tréninky probíhaly. A jak jsem viděl kolem sebe, tak podobně se snažily i ostatní skupiny.
Jak je již z předchozího zřejmé, tak letos jsme soustředění rozhodně netrávili jen v táboře, ale hodně jsme i putovali po okolí. Navštívili jsme na celý den Lipnici, podívali se k Melechovu, nemohlo chybět tradiční koupání na Stvořidlech. Po několika letech jsme opět navštívili záchrannou stanici v Pavlově. A při tomto výletu se zrodil i možná nejhrdinštější čin tohoto týdne. Výlet jsem samozřejmě naplánoval tak, že se nemohlo vůbec nic pokazit. Jenže… Jenže se špatně někam jede, když si o 13 minut spletete odjezd vlaku… Toho vlaku, který velká část z nás viděla přijíždět na zastávku ve Smrčné asi tak ze vzdálenosti 400 m (ještě daleko před mostem přes řeku). V této chvíli se ale zrodil opravdový akční HRDINA 90. let. Alfi už byl s těmi nejmenšími na zastávce, vlastním tělem zastavil v podstatě už odjíždějící vlak a přesvědčil průvodčího i strojvůdce ať nám dají ještě šanci. Bylo to potom hodně rychlých 400 m…
Prostě zase to byl doufám velmi příjemně prožitý týden, který si doufám většina z nás náramně užila a snad se soustředění líbilo hlavně zúčastněným dětem. Doufáme, že s mnohými se setkáme opět i za rok, nebo třeba už na podzimním Čeřínku.
Na úplný závěr bych rád poděkoval všem, kteří ve svém volnu přiložili ruku ke společnému dílu. Lidí kteří pomohli bylo opravdu hodně, ale jednu skupinku bych přeci jenom rád „vypíchnul“. A tou skupinkou jsou lidi z kuchyně. Nikdo, kdo v kuchyni na Smrčné nebyl si nedovede představit, v jakých šílených podmínkách tam musí každý den fungovat – vaření na kamnech na dřevo pro 50 lidí, šílené horko bez jakékoliv klimatizace, těžké horké hrnce, nutnost převařovat veškerou vodu, neustálý přísun špinavého nádobí. Takže velká poklona a poděkování Janě, Márovi, Evě a Ditě za tu celotýdenní šílenou dřinu.
Samozřejmě, že nemůže chybět odkaz na fotogalerii našeho dvorního fotografa Kuby, díky kterým mnohem lépe pochopíte všechny předchozí informace.
A ještě horká novinka – fotogalerie od Pifiho
PS: A Gagarinova bratra znáte? Dobrý film z 90. let a velký táborový hit 🙂
