O víkendu pokračovala Liga Vysočiny dalšími dvěma závody v nedaleké Chotěboři, kde se na startu objevilo zhruba 45 jihlavských závodníků. Dopoledne se běžel první letošní mistrovský závod oblasti – závod ve sprintu. Sprint je v orientačním běhu dlouhodobě diskutabilní disciplína. Opravdu skalní lesní orienťáci jím téměř pohrdají, někdo ho má naopak rád, protože upřednostňuje běžeckou stránku a většina lidí to bere tak, že jednou, dvakrát do roka je to spíše takové zpestření. Při tomto závodě se podle očekávání jednalo o mapově jednoduchý závod v ulicích města s minimem opravdu zásadních voleb postupů. Rozhodujícím faktorem tedy byla schopnost rychlého rozhodování a především pak rychlý běh.
Stavbu tratí nemá smysl nějak hodnotit, protože se běželo v naprosto „tuctovém“ prostoru (vhodných míst pro tuto disciplínu je opravdu velice málo), kde vymyslet ve větším měřítku zajímavé tratě byl asi opravdu nadlidský výkon. Snad jenom stálo za úvahu umístění cíle mimo shromaždiště, protože závěrečná část mnoha tratí byl opravdu už jen silniční běh dlouhou ulicí. Ale cíl na shromaždišti má samozřejmě zase mnoho jiných výhod. Takže jsme si všichni alespoň zkusili, jak je na tom kdo rychlostně a podívali se do zákoutí a uliček města Chotěboře.
Odpoledne byl na řadě již klasický lesní závod na krátké trati. Ačkoliv dopolední sprint nebyl nijak dlouhý, tak mnozí z nás ho v nohách jistě cítili, takže krátká trať už často v závěru byla i trochu „bolavá“ (zvláště u těch, kdo jsme ten den poctivě obíhali i kategorii HDR). Prostor závodu bylo možné rozdělit na dvě oblasti – větší plochou část, která umožňovala opravdu rychlý běh a závěrečný, poměrně prudký svah, kde se ke chvále stavitele běželo převážně po vrstevnici. Můj osobní dojem z tohoto závodu je poněkud rozporuplný, což ovlivnilo především to, že jsem se stal jednou z „obětí“ diskutabilní kontroly, kterým byl hraniční kámen v hustníku, v prostoru aktuálně pozměněném novou těžbou. Když jsem tedy zhruba ve třetině trati, po opravdu dlouhém „česání“ hustníku věděl, že závod už může dopadnout buď špatně, nebo ještě hůř, tak jsem totálně rezignoval (a zatrpknul), takže jsem ve druhé polovině trati viděl spíš jen to špatné. Ostatní ale naštěstí takovou smůlu jako já neměli a závod si jistě užili mnohem víc. A ti by snad mohli poreferovat naopak o všech pozitivech.
Jak tedy celkově oba závody zhodnotit? Pro méně trénované jedince dosti náročná sobota, pěkné shromaždiště na okraji města, naprosto úžasné počasí – CTB prý znovu oprášila někdy trochu opomíjenou funkci koordinátora počasí. Ze strany oddílu CTB to jistě byla opravdu těžká pořadatelská práce, které se ale podle mého názoru zhostili velmi dobře.
Příští týden si Liga Vysočiny odpočine díky velikonočním svátkům a pak následuje další „dvojzávod“ pořádaný naším oddílem – dopoledne mistrovství oblasti na krátké trati a odpoledne následuje sprint ve Zhoři, pořádaný ve spolupráci našeho oddílu a ZHR. Účast na těchto závodech je pro všechny členy oddílu téměř povinná!!! Dospělí jistě pomohou při pořádání a děti se aktivně zúčastní v roli závodníků.
Celkové výsledky, bohatá fotogalerie, prostě kompletní stránky sobotních závodů jsou na adrese: http://www.skchotebor.cz/poradame/2–3-lv-2014/
-Ory-
Perličky z pohledu Alfiho:
- když trať sprintu letos nevede na náměstí, proč se tam rámci závodu nepodívat
- při krátké se nenávratně utopil jeden čip v rybníce (naštěstí bez závodníka)
- při roznosu se ztratila jedna SI-krabička (mimochodem zrovna ta co měla být umístěna na začarovaném hraničníku kde bloudil nejen Ory) (info od pořadatel – krabičku se při sběru podařilo najít v nejmenovaném hustníku)
- nejen koordinaci počasí zvádli pořadatelé dobře – i shromaždiště bylo zvoleno dobře – aneb ze kterých závodů si děti mohou dovézt krásné rybniční škeble?