Ani extrémně horké počasí, ani velice náročná sobotní klasika, prostě žádná překážka nebyla tak velká, aby mohla zabránit sobotnímu odvetnému fotbalovému utkání mezi Jihlavou a Chrastí. Po loňském sice přesvědčivém (ale řekněme si na rovinu nečekaném) vítězství Jihlavy se očekávala velká motivace Chrasti nám tuto zahanbující porážku oplatit.
A oproti loňskému roku výrazně posílená Chrast se opravdu od první chvíle, do naopak poněkud oslabené Jihlavy, pustila takovým způsobem, že u našeho velkého vápna málem hořela tráva. Během prvních minut náš tým postihla i první nepříjemná událost v podobě nezaviněného zranění Škrabky, který musel ze zápasu odstoupit a kterého ale už nebylo kým nahradit (kde jste všichni ostatní byli???).
Naštěstí se nám díky hlavně nezměrné obětavosti, bojovnosti, nadšení a někdy i pořádné porci štěstí podařilo úvodní nápor nějak přestát a pak už se zápas pomalu začal vyrovnávat. A to do takové míry, že výsledek prvního poločasu byl pro nás velmi nadějný – vyhráli jsme ho v poměru 2:0. Oba góly vstřelila naše staronová posila Martin „Sysel“ Svoboda z volného přímého kopu z velké dálky. Co si budeme nalhávat – ještě že Chrast trochu podcenila pozici brankáře.
V druhém poločase už se od nás štěstí ale začalo pomalu odvracet. Já totálně „namazal“ na jejich první gól, druhý jsme dostali ani pořádně nevím jak a třetí…, Jihlavou dosazený (a samozřejmě podplacený 
) rozhodčí proti nám nesportovně odpískal penaltu za nastřelenou Sucháčovu ruku, kterou s přehledem proměnili. A najednou tu byl stav 3:2 pro Chrast a Jihlava začínala být zralá tak „na ručník“. Ale naštěstí zde byl neúnavný bojovník Mára, který svým nadšeným výkonem lehce zdemoralizovaný tým opět pozvedl a podařilo se už téměř nečekané – kousek před koncem utkání, po faulu Chrasti zhruba 25 m od jejich brány, tam Sysel poslal náš třetí pozdrav jejich nepřipravenému brankáři. I v posledních minutách ještě byly šance na obou stranách, ale ty již na konečném výsledku nic nezměnily.
Zápas to byl tedy velmi zajímavý, atraktivní, odehraný s maximálním nasazením obou stran a přitom naprosto férový. Veškeré drobné újmy na zdraví pak pramenily jen a pouze z přemíry snahy a hlavně z nemohoucnosti zastavit své rozběhlé tělo, zastavit svoji nohu rozmáchlou ke kopu, nebo hlavu rozmáchlou ke hlavičce – prostě jsme jen amatéři a někdy se místo do balonu trefíme do něčeho (někoho) jiného… 
A na závěr se ještě kopaly penalty (ale už jen tak mimo zápas). Já sice vím kdo v nich vyhrál, ale vám to neprozradím – měli jste se přijít podívat 