Letošní tréninkové jaro nezačalo úplně nejšťastněji. Termín prvního středečního tréninku se rychle blížil a v tabulce tréninků stále svítila spousta prázdných okének. Naštěstí se ale nakonec vše v dobré obrátilo a stavitelé středečních tréninků se přeci jen našli. A jak se jim během jara dařilo? Osobně si myslím, že opravdu velmi dobře. Již na začátku jsme si všichni společně řekli několik zásad, které je při tvorbě tréninku nutno respektovat. Například nutnost tréninkový prostor předem proběhnout a stavbou tratí pro mladší děti se vyhnout problematickým místům, start zvolit s ohledem na nejmenší děti, kterým je nutné vymyslet dostatek lehkých kontrol na cestách a výrazných objektech, byly upřesněny přibližné délky pro jednotlivé tréninkové skupiny. Pro někoho je středeční trénink možná automatickou záležitostí, ale věřte, že i příprava jednoho takového tréninku stojí stavitele minimálně několik hodin práce.
V následujících řádcích bych si dovolil krátké ohlédnutí za tréninkovým jarem. Vše začal Alfi během na „Posraný kopec“, ze kterého se mně osobně líbil nejvíce azimutový trénink v pastvinách, na úplně slepé mapě. Prostě někdo v OB upřednostňuje běh a jiný zase tu mapu.
Potom už se naplno rozběhly mapové tréninky. Ory se ujal, některými neoblíbeného, sprintového tréninku v okolí Staré plovárny. Ve skladbě závodů se i mezi žáky a dorostem běhá stále více sprintů a tudíž je potřeba získávat i základy této disciplíny. Nikdo neskončil pod koly aut, nikdo se neutopil, nikdo si na nás nestěžoval, takže snad dobrý.
Alfi, s pomocí Kuby a Ádi, si zopakoval azimutový trénink, tentokrát na leteckém snímku kousek za Rounkem a bylo to překvapivě fyzicky i mapově celkem náročné proběhnutí mezi remízky v pastvinách. Snad si nikdo z běhání v pastvinách neodnesl (myslím na botách) nic jiného, než jen pěkné zážitky.
Pavča nás pozval do lesíka Zmolíška mezi letiště a dálnici. Přípravu tréninku pojal více než zodpovědně a domapováním množství nových pasek a oplocenek, udělal z již těžko použitelného prostoru, naprosto kvalitní mapu a na ní pohodový trénink. Také nám nechtíc ukázal snad veškerou techniku, která se tímto prostorem přesouvala po skončení pracovní směny na opravě dálnice (že jsem to auta před tréninkem umýval…).
Kuba chystal původně orientační triatlon (možná kvadriatlon a možná ještě něco víc) v prostoru Českého mlýna. Bohužel rekonstrukce silničního mostu a okolní stavební práce mu tuto snahu zhatily a Kuba musel trochu improvizovat a rychle postavit náhradní trénink. Vybral pro to úplně nové, dosud neobjevené místo v prostoru lyžařském stadionku hned za obcí Vysoká. V zimě na lyžích mně ty okolní kopečky tedy přijdou mnohem prudší.
Jirka Sucháč st. nám připravil trénink přímo pekelný – přímo uprostřed mapy Peklo, nedaleko kopce… no schválně…Pekelského. Postavil zajímavé motýlkové okruhy – tzv. „hagaby“, které umožňují závod mezi několika výkonnostně srovnatelnými běžci. A také nám nabídl bezkonkurenčně největší nabídku parkovacích možností.
Saty nám postavil trénink na Puchýrně mezi Smrčnou a Vysokým Kamenem. Seznámil nás s jednou dobrou radou našeho bývalého trenéra pana Háje, že když hledáš výrazný strom, tak se musíš koukat nahoru. A jelikož pan Háj měl opravdu mnoho dobrých rad, tak už se těším na další trénink s nějakou další nosnou myšlenkou. Saty se o naše pohodlí postaral i vyfáborkováním cesty od parkování na start a v lese mokrém po deštích měl připravené i mapníky. No prostě, stará dobrá škola!
Jára nás pozval opět na Peklo, ale do jiné části mapy. Z tohoto tréninku mám dosud v živé paměti odhodlaný doběh části dětí přes bažiny, kopřivy a keře. K těmto jejich výkonům mám velký respekt – já bych to určitě oběhnul po cestě. Ale přesně o tom ten orienťák vlastně je.
Ánry oprášil naprostou tréninkovou klasiku nedaleko Zborné. A co k tomu dodat? Prostě poctivé proběhnutí a důkaz, že některé prostory a lidi (jako třeba Ánry) prostě nestárnou.
Barča podporovaná Lauičem (nebo to bylo naopak?) si za prostor tréninku zvolili oblast Špičáku. Lauič si při stavbě tréninku alespoň znovu osvěžil piktogramy pěšího OB, které na MTBO nemají. Barča se zase ujistila, že Evička s Honzíkem už tu hodinku na tréninku vydrží a tak se snad můžeme těšit na další tréninkové pokračování (že by třeba došlo i na MTBO, nebo LOB?).
Vojta O. je bezkonkurenční benjamínek ve stavitelské skupině. Ve svých 13,5 letech si na Pružince u Pávova stavbu tréninku zjednodušil několika „vynechávkami“ a ještě všem zúčastněným pořádně zamotal hlavu několika „nachytávkami“. Na takového „mlaďouše“, fakt dobrá práce. Snad to bude inspirace i pro někoho z jeho vrstevníků.
Poslední jarní trénink zařídila Dana s Láďou v jejich tradičním prostoru u Černého rybníku nedaleko Větrného Jeníkova. Dana s Láďou byli na jaře jediní, kteří si svůj trénink, díky dešti, mohli postavit hned dvakrát. No řekněte, kdo z vás tohle má? Výhodou tohoto modelu prý je, že v druhém případě už stavitel ví, kam má kontroly stavět a nemusí si s sebou brát do lesa tak velkou svačinu.
Část tréninků ještě vyšperkoval Alfi některým se svých SI sprintíků. Opět potvrzuji, že SI sada u nás nezahálí a že je poměrně často využívaná a děti s ní běhání mnohem víc baví.
Poděkování si zaslouží i neviditelná postava v pozadí – oddílový „tiskař“ Pifi. Kdo si myslí, že vytisknout cca 50 map každý týden nic není, tak ať si tiskárnu vezme domů a klidně si to může zkusit. A to už má teď Pifi výhodu alespoň v tom, že naprostá většina stavitelů si tratě sama nasnímala v OCADU a že už i poslední staromilci (Ory) opustili formát dat fle. (neboli fólie, no prostě červená fixa a euroobal).
A když už děkuji za tréninky, tak také musím poděkovat všem trenérům, kteří se snaží do dětských hlav dostat co nejvíce orienťáckého moudra. Takže velké poděkování míří i za Zuzkou, Evou, AP, Alfim, Kubou a Monikou.
Poslední jarní trénink byl zároveň posledním tréninkem Zuzky Čechové v roli oddílové trenérky. Tímto bych jí rád poděkoval za její dlouholetou (nejen) trenérskou práci pro náš oddíl a popřál jí radost z OB i v její nové kategorii „běhající rodič běhajících dětí“.
Věřím, že i vy jste se při „mapových středách“ hezky proběhli, poznali nová místa v okolí Jihlavy a něco se snad i naučili. Nezbývá tedy věřit, že stavitelé nám zachovají přízeň a že se budeme ve středu potkávat i na podzim.
PS: Nezapomeňte se rychle hlásit na stavbu podzimních tréninků – volné termíny už za chvilku nebudou!!! 