Svět se změnil… A současná doba pořádání jakékoliv organizované akci opravdu nepřeje. Všude okolo nás vládne koronavirový zmatek se spoustou málo pochopitelných omezení a povinností a kůrovec na Vysočině žere a žere a zbývají po něm jen ohromné holé pláně. Ale i přes spousty současných protivenství a komplikací se podařilo zorganizovat další parádní soustředění na Smrčné. Soustředění, které bylo v mnoha ohledech poněkud jiné, než všechny ty v předchozích letech.
První velkou změnou byla totální kůrovcová destrukce většiny lesa za táborem. Z lesa, kde se orienťáku jako děti učili už i současní jihlavští veteráni, zbývá už jenom torzo a většina ploch je zarostlá vysokou travou, ostružinou a kopřivami. A aby toho nebylo málo, tak nám kvůli zpracování kalamity nebyly povoleny ani tréninky na nedalekém Melechově. Takže první velký problém byl, kde vlastně budeme běhat s mapou. Tady nám ohromně pomohly vysočinské oddíly z Havlíčkova Brodu a Chotěboře. Takže veliké díky patří JHB za poskytnutí aktualizované mapy Lipnice (poděkování hlavně Vlaďce Fencíkové) a CTB za připravení lesního tréninku poblíž Nové Vsi u Chotěboře a sprintu přímo v Nové Vsi. Tady velké díky patří především Pavlovi Novákovi a Pepovi Sabolovi. Prostě na letošním soustředění se podílela pomalu půlka Vysočiny. Možná se to někomu bude zdát příliš organizačně složité, ale nakonec se to ukázalo jako ideální řešení. Tréninků bylo letos sice méně než v předchozích letech, ale zase se běhalo na aktuálních mapách, v neoběhaných a zajímavých terénech a výlety na tréninky na kolech a autobusem také měly určitě něco do sebe. Navíc dvojnásobný veteránský mistr světa Mára připravil již tradiční „superhardcore“ trénink v „Mordoru“. Všichni také ve zdraví, kvůli chybnému měřítku, přežili prodloužení chotěbořské klasiky na opravdu výživnou chotěbořskou klasiku (alespoň všichni při návratu autobusem usnuli a byl chvíli klid). Proběhly i závěrečné scorelaufové štafety, tak lze říct, že orientačně běžecká stránka soustředění byla plnohodnotně splněna!
Druhou změnou bylo kvůli nižšímu počtu tréninků nutnost začlenění i jiných sportů mimo klasického orienťáku. Přejezdy starších dětí na tréninky na kolech máme vyzkoušené už z předchozích let, ale výjezd celého tábora na vodu, to byla opravdová programová novinka. Autobusem (vlaky a jinou hromadnou dopravu mají totiž tábory zakázané) jsme ráno vyjeli do Ledče, odkud začalo naše celodenní vodácké putování po Sázavě do zhruba 20 km vzdálené Horky. Myslím, že tento den se opravdu vydařil, všichni jsme si to na raftech náramně užívali a pořádně jsme po předchozím běhání potrápili hlavně ruce. Schválně jestli uhádnete, kdo měl na ruce největší mozol? Voda trochu i tekla, nikdo se nevyklopil, ani nedostal mořskou nemoc nebo kurděje a navíc bylo milým překvapením zjištění, že spousta dětí nedržela pádlo v ruce poprvé a i díky tomu to byla opravdová vodácká pohoda.
Co změnou naštěstí nebylo, tak byla opět výborně připravená celotáborová hra. Letošní téma bylo „Objevování nových zemí“. Družstva z různých států se, pod vedením svých nejslavnějších králů a panovníků, snažila rozšířit svá státní impéria a pod vlastnoručně vyrobenými prapory získat nové kolonie. Vlastně už ani nevím, jestli nakonec vyhrála Francie pod velením krále Ludvíka XIV., nebo snad Rusko s carevnou Kateřinou Velikou? Každopádně před tvůrci táborové hry se opravdu musí smeknout, protože množství času stráveného přípravou, bylo dobře vidět po celou dobu všech jejich her. A když se k tomu přidá báječná diskotéka DJ Filtra, kterou pro velký úspěch jako obvykle musel ukončit kvůli rušení nočního klidu až zásah „táborové policie“, nebo závěrečný táborák se zajímavou hudební produkcí (nikdy mě nepřestane fascinovat, jak Dominik hraje na klávesy a přitom si fouká do hadičky), ale třeba i motivační Terčina přednáška o cestě do reprezentace, tak si myslím, že i mimo sportovní část se nikdo na táboře moc nenudil.
Co k táboru ještě dodat? Snad že nám opravdu přálo počasí (nebylo ani horko ani déšť). Že dovážené jídlo bylo většinou dobré. Tedy až na ten jeden „čichový úlet“, ale to spolehlivě zachránily rohlíky a jogurty a nikdo neutrpěl žádnou střevní újmu. Že ve stánku u Světlé je pořád výborná točená zmrzlina – pravda, poněkud podražila. Že naše táborová „zdravotnická sekce“ ustála hloubkovou kontrolu z hygieny (uf, ale byly to letos nervy…). Tady nám pomohlo hlavně bravurní zvládnutí a vyhodnocení příjezdového testu. Takže možná úvodní testování některým přišlo trochu přehnané, ale svůj účel to opravdu splnilo.
Takže jak už bylo řečeno, přípravy letošního tábora byly hodně náročné a složité. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Myslím, že letošní Smrčná se opravdu povedla a že si jí snad všichni pořádně užili. A nezbývá než věřit, že se tam sejdeme společně zase i příští rok. A taky musíme doufat, že se letos podaří zorganizovat ještě podzimní soustředění na Čeřínku, než nám ho kůrovec definitivně sežere.
Ale už dost bylo řečí, koukněte se na fotky, ať vidíte, o čem jsem se tady snažil psát: