Druhý ročník zimního soustředění pro menší děti ve Větrném Jeníkově nezačal vůbec špatně. 5 týdnů byla krásná zima, lyže a boby u nikoho doma určitě nezahálely, takže program soustředění se zdál být jasný.
V pátek navečer proběhla klasická „seznamovačka“, Kasi opět udělal parádní písničkovou poznávačku z pohádek a pak ještě hurá do tělocvičny, trochu se před spaním unavit.
Sobotní ráno ovšem znamenalo první těžkou chvilku – neboť po probuzení bylo jasné, že ta krásná zima venku právě skončila. Venku bylo zataženo, pošmourno, teplota nad nulou a hlavně silně mrholilo. Jeníkov má ale naštěstí tu výhodu, že je tady ve škole velká a výborně vybavená tělocvična. A než jsme oběhli pár kol biatlonu, zalezli si na boulderové stěně, zahráli si fotbal a florbal, tak se venku stal zázrak a deštivou oblohu vystřídalo sluníčko. Takže před obědem ještě rychle na boby, postavit pár pořádných skokánků, sněhuláků, bunkrů a projet lyžařskou stopu na školním hřišti.
Na obědy a večeře jsme zase chodili do místní restaurace a stejně jako loni jídlo nemělo chybu. Porce jako pro dřevorubce a kvalita jako od maminky.
Po krátkém odpočinku po obědě přišel na řadu výlet na běžkách. Po rozježdění na hřišti jsme vyrazili na výlet k Černému rybníku. Počasí jako na jaře, sluníčko opalovalo lépe jak v létě a žádný vosk na tento sníh nestačil, takže od prvních kroků to byla těžká zkouška fyzické a psychické odolnosti všech účastníků. Nicméně každý s tím zápolil dle svých možností a k Černému rybníku dojeli úplně všichni a ti odhodlanější se podívali až do Smrčné. Zpátky to bylo většinou do kopce, šlo to ztuha, síly docházely, ale opět všichni dokázali, že orienťáci nesmí být žádná „ořezávátka“.
V podvečer následovala zase tělocvična, mapová teorie (většina dětí svými znalostmi velmi mile překvapila), Kasiho další poznávačka, tentokrát zaměřená na netradiční předměty (schválně, kdo z vás by poznal pastičku na krtka). Prostě pořád se zdálo, že je vše v nejlepším pořádku.
Ale pak se to stalo. Děti už dávno spaly, Kuba vzal kytaru a zrovna začal hrát, když tu přišlo první z dětí s tím, že ho bolí břicho, někdo další se probudil a spěchal na záchod a pak už postupně začali startovat všichni včetně dospělých. No a to trvalo v podstatě celou noc. Ráno nás zastihlo zdemoralizované, unavené, ospalé, ale naštěstí už snídaně ukázala, že z nejhoršího jsme asi venku. Většina dětí si tu nepříjemnost odbyla během noci a už před obědem se opět hrálo v tělocvičně a bobovalo a odpoledne při odjezdu už všechny děti vypadaly v pořádku. Těžko říci co bylo příčinou. Jedno z dětí si v pátek stěžovalo na bolest břicha, jiné indicie ukazují spíše na nějaký problém s jídlem. Opravdu nevíme. Samozřejmě jsme o tom hodně přemýšleli, ale všechny teorie mají své pro a své proti. Takže nezbývá doufat, že podobná nepříjemnost nás už zase hóóóóódně dlouhou dobu nepotká a další letošní akce už budou zase bez problémů.
Závěrem bych rád poděkoval všem dětem za statečné výkony jak při nabírání fyzické kondice, tak i při zvládání „té nepříjemnosti“. Opravdu to všechno zvládly na jedničku.
Další společnou akcí bude koncem března tradiční jarní soustředění na Čeřínku, kde se snad už také dostaneme do lesa s mapou (a bez lyží).
Téměř dokumentární zachycení celého soustředění je možné si prohlédnout v Kubově fotogalerii na adrese https://goo.gl/…ynLBofQEnmU6