V létě je každý rok soustředění ve Smrčné nad Sázavou, na jaře a na podzim na Čeřínku a co v zimě? Od této chvíle již můžeme říci, že v zimě je soustředění ve Větrném Jeníkově. Centrem této akce byla místní škola s kompletním zázemím, včetně jídelny, kuchyně, tělocvičny a tříd na spaní. Druhým zásadním místem pak byla místní restaurace Kulturní dům, kde byly zajištěny výborné obědy a večeře. Soustředění bylo určené hlavně pro nejmenší děti našeho oddílu – pro některé to byl dokonce premiérový pobyt mimo domov!!! Hlavním cílem bylo hlavně poznání se navzájem, rozšíření základů teorie OB a samozřejmě i patřičné protažení těla (nejen) s mapou a buzolou.
Program začal v pátek navečer seznamovacími hrami, rozdělením do tradičních družstev a první noční hrou. Nutno podotknout, že zde vznikla zajímavá situace v tom, že vedoucími družstev byly děti, které bývají na jiných soustředěních tak „čísla“ 2 – 3 ve svých družstvech. Takže i pro ně to v tomto směru byla dobrá zkušenost a nutno podotknout, že všichni se svého úkolu zhostili na velkou jedničku.
V sobotu nás probudil nádherný slunečný den a příjemně teplé počasí. Naprostý kontrast s předchozím týdnem, kdy všude leželo množství sněhu a na mnoha místech se vesele lyžovalo. Po snídani proběhl první blok teoretické přípravy. 4 skupinky, v závislosti na věku a zkušenostech, se učily poznávat značky, piktogramy, zásady volby postupů a já osobně byl přítomen na naprosto úžasné přednášce Pifiho a Jardy na téma: „Příprava na závod“, která byla určená starší polovině dětí. Nutno přiznat, že jsem se sám až zastyděl co všechno před závodem zanedbávám…
A protože byla velká škoda nevyužít tak krásného dne, tak ještě před obědem všichni vyrazili do lesa na první mapový trénink. Díky množství aut byl přesun na mapu Roháč snadnou záležitostí a mohla se začít pilovat orientace mapy, znalost světových stran, poznávání značek v mapě a objektů v lese, azimuty, běh po vrstevnici apod. Osobně jsem v lese čekal zbytky sněhu, bahno a mokro a místo toho nás přivítal krásně suchý les. Radost se v něm proběhnout a projít.
Po obědě a krátkém odpočinku se dvě starší skupinky přesunuly zpátky do lesa. Tomu krásnému počasí a téměř jarnímu terénu prostě nešlo odolat. A zde poprvé něco trochu „zaskřípalo“. Někdo si během lehkého mapového tréninku v lese pobyl trochu déle, nicméně všichni našli cestu zpět a alespoň si tak uvědomili, že OB není až tak úplně lehký sport a že k jeho zvládnutí bude potřeba ještě hodně úsilí, tréninkové píle (hlavně při středečních mapových trénincích) a v neposlední řadě i účasti na závodech, protože není lepšího tréninku, než opravdový ostrý závod.
Mladší skupinky strávily odpoledne na školním hřišti, kde pro ně byl připravený malý závůdek na mapě okolí školy, zpestřený návštěvou místního dětského hřiště, jízdou na koloběžce, střílením z luku a překonávání lanové lávky.
Jestli si teď někdo myslí, že toho už pro dnešek bylo dost, tak ten se velice plete. Po večeři pro nás DJ Kasi nachystal v jídelně zajímavou hru, založenou na poznávání pohádkových písniček. Nebudu lhát, tato hra asi úplně nejvíc pobavila přítomné dospělé, protože ti si všechny ty písničky ještě pamatovali z různých etap svého života. A protože Kasi do svého repertoáru (naštěstí) nezařadil písničky z moderních seriálů s různými kreslenými příšerkami, tak se z vítězství mohlo radovat družstvo s přiléhavým názvem Ultravetoši… A potom? Menší už začaly zívat a vydaly se spát a větší se ještě zašly „dorazit“ do tělocvičny. Díky Evě jsme měli přístup do školního kabinetu k veškerému možnému sportovnímu vybavení, takže se nám v rukou objevily basketbalové míče, florbalové hokejky, velké nafukovací relaxační balony atd. Vyvrcholením pak byla má oblíbená hra, která nikdy nezklame – červení x bílí (tuto hru jsem si tady ale bez dovolení přivlastnil od Dany, která na ní má jediná hrací práva, čímž to se jí tímto omlouvám!). Tuto hru si rádi zahrajeme v pondělní tělocvičně, ale v tomto množství dětí, to bylo ještě o několik stupňů lepší.
Nedělní ráno už bylo přece jenom chladnější a tak byla po ránu opět naordinována další lekce z OB teorie. A po ní už opět hurá ven, neboť zlatým hřebem každého soustředění jsou (ne) tradiční štafety. Ty tentokrát proběhly na mapě okolí školy, zvolili jsme formu opakovaného předávání jedné mapy a kdo zrovna neběžel, tak plnil přidané teoretické úkoly (malování obrázku sledem světových stran, určování piktogramů a mapových značek apod.).
V neděli jsme mimo oběda ještě stihli další návštěvu tělocvičny, kde proběhl prestižní závod družstev na překážkové dráze, zahráli si pořádnou vybíjenou a vyzkoušeli si další z Kasiho úžasných her, která spočívala ve společném nesení velkého nafukovacího balonu na hlavách celého družstva, samozřejmě bez pomoci rukou.
A pak už zbývalo si „jen“ zabalit a vyrazit zase domů.
Co říci závěrem? Že soustředění se (snad) povedlo, že jsme se něco naučili, pořádně si zasportovali, užili si různých her a zábavy, potkali nové kamarády a že se i díky tomu budeme v letošním roce v hojném počtu potkávat na trénincích a závodech.
Velké poděkování pak patří všem dětským účastníkům za dobré chování a snahu při trénincích, dospělým že přiložili ruku ke společnému dílu (tréninkovou premiéru na soustředění si zde odbyli Jára, Kuba a Kasi) a hlavně pak Evě, za domluvení a zajištění naprosto nadstandardních podmínek. Takže jestli bude zájem, tak možná se zase sejdeme příští rok ve „Větráku“ (pardon, „Jeníčkově“).
Odkaz na krátké video od Alfiho je na https://www.youtube.com/watch?…